Jiřina. Jméno mojí babičky. Babičky, která už nežije a pořád mi strašně chybí. Zdá se to jako dávno, kdy zemřela, ačkoliv to není zas tak dlouho. Nezapomínám na ni, jak bych mohla, kolem její fotky chodím několikrát denně.
Jediné co je nejsmutnější na mém maturitním plese je to, že tam ona nebude. Bude tam spousta jiných lidí, ale nenahradí jí. Už pořád to bude tak, že ona tam nebude. A to mě vážně moc mrzí.
Dala bych všechno za to, aby tam na ten jeden večer mohla být. Abych až se otočím na podiu, jí viděla, jak se na mě dívá a směje. Jo, fakt bych si to opravdu přála.
Dneska jsme byli na sále zkoušet a bylo to..... opravdové. Už začínám věřit tomu, že se to vážně děje opravdu je to tady. Už jen tři dny a je tu ples. A byli jsme úžasní. Jak jsme předváděli předtančení a vzájemně se podporovali. Jak jsme kráčeli po sále při nástupu, narovnaní, trochu namyšlení. Dávali jsme si záležet, usmívali se, plácali si... Líbilo se mi to. Celkově se mi moc líbí, co si sami chystáme. Bude to úžasná noc...
